|
|
Vojenská spolupráce Velké Británie s Francií jako reakce na omezení výdajů na obranu
Zajíček, Jakub ; Váška, Jan (vedoucí práce) ; Čížek, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá vojenským partnerstvím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s Francií v době od konce studené války po podepsání dohod o zvýšení spolupráce v oblasti obrany na konferenci v Londýně v listopadu roku 2010. Práce analyzuje jednotlivé faktory, které přispěly k rozvoji kooperace mezi oběma státy a jejím cílem je potvrdit či vyvrátit tezi, že za bezprecedentním sblížením Británie s Francií v sektoru obrany v roce 2010 stojí rozpočtové škrty, kterými tehdejší britská vláda reagovala na dopady hospodářské krize. Téma je rozděleno z důvodu samostatné analýzy jednotlivých faktorů do tří kapitol. V první části se studie zabývá dynamikou a vývojem vojenské součinnosti mezi oběma zeměmi po skončení studené války, s důrazem na závěry londýnského summitu v roce 2010. V druhé části dochází k analýze finanční situace ministerstva obrany v jednotlivých obdobích od roku 1990. Kapitola zkoumá reakci a konkrétní opatření ministerstva obrany na nedostatek zdrojů pro naplnění požadovaných nároků a důvody, proč k rozvoji spolupráce mezi Británií a Francií nedošlo již dříve. Třetí část se zabývá zahraničně-politickými aspekty a cíli zahraniční politiky britských vlád od roku 1990, jež ovlivnily vývoj a podobu budoucí spolupráce obou zemí.
|
|
|
Česko-německá vojensko-bezpečnostní spolupráce vs. rodící se strategická kultura ČR
Stojanovová, Kamila ; Handl, Vladimír (vedoucí práce) ; Dvořák, Pavel (oponent)
Cílem této práce je zmapovat dosavadní vojensko-bezpečnostní spolupráci ČR a SRN v kontextu strategických kultur obou zemí. Důraz je přitom kladen jednak na specifika německé strategické kultury, z hlediska možných limitů pro vzájemnou spolupráci na poli vojenské bezpečnosti je zde ale více zdůrazněn proces utváření strategické kultury ČR. Teoretický základ práce tvoří pojetí konceptu vojensko- politické kultury Thomase U. Bergera a strategické kultury Kerry Longhurst. Klíčovými kritérii pro posouzení kompatibility strategických kultur obou zemí tedy jsou historické zkušenosti s použitím síly, pohled na armádu a použití síly napříč politickými elitami, ve veřejném mínění a ve strategických dokumentech a proces schvalování nasazení vojenských sil v zahraničí. V souvislosti s tím si práce klade za cíl odůvodnit, proč v období před vstupem ČR do NATO, o nějž se značně zasadila právě SRN, neprobíhala spolupráce na praktické i politické úrovni ve stejné intenzitě. Zároveň se snaží najít důvod, proč se po vstupu ČR do NATO v roce 1999 jediným výraznějším momentem vojenské spolupráce se SRN stalo zapojení AČR do PRT v afghánském Fajzabádu pod německým velením. Práce však neopomíjí ani aktuální vývoj, jenž do česko-německé vojensko-bezpečnostní spolupráce může vnést nové impulzy.
|
|
|
Izrael a Turecko - Strategická aliance
Zacios, Jana ; Aslan, Emil (vedoucí práce) ; Ditrych, Ondřej (oponent)
Strategická aliance je málo známé spojenectví mezi Tureckem a Izraelem. Tyto dvě, v regionu výjimečné země, vzájemnou spoluprací mající zpočátku především ekonomický a vojenský charakter mnoho získávají - ne však tolik, kolik si původně slibovaly. Zároveň musí, právě za toto spojenectví, čelit kritice jak ze strany svých sousedů, tak z úst domácí opozice. Otázka, na kterou se tato práce snaží odpovědět tedy zní, jaké jsou perspektivy strategické aliance do budoucna a jaké faktory by mohly ovlivnit její budoucnost. Analýzou okolností a důvodů jejího vzniku a vývoje se snaží popsat všechny aspekty, které by potenciálně mohly vést k jejímu rozpadu. Kromě vojenské spolupráce a obchodních styků se tak práce zabývá i otázkou národnostních konfliktů v Turecku a v Izraeli, využíváním vody v regionu a zejména vztahy s ostatními státy na Blízkém východě i mimo něj, které mají rovněž vliv na vývoj aliance.
|
|
|
Česko-německá vojensko-bezpečnostní spolupráce vs. rodící se strategická kultura ČR
Stojanovová, Kamila ; Handl, Vladimír (vedoucí práce) ; Dvořák, Pavel (oponent)
Cílem této práce je zmapovat dosavadní vojensko-bezpečnostní spolupráci ČR a SRN v kontextu strategických kultur obou zemí. Důraz je přitom kladen jednak na specifika německé strategické kultury, z hlediska možných limitů pro vzájemnou spolupráci na poli vojenské bezpečnosti je zde ale více zdůrazněn proces utváření strategické kultury ČR. Teoretický základ práce tvoří pojetí konceptu vojensko- politické kultury Thomase U. Bergera a strategické kultury Kerry Longhurst. Klíčovými kritérii pro posouzení kompatibility strategických kultur obou zemí tedy jsou historické zkušenosti s použitím síly, pohled na armádu a použití síly napříč politickými elitami, ve veřejném mínění a ve strategických dokumentech a proces schvalování nasazení vojenských sil v zahraničí. V souvislosti s tím si práce klade za cíl odůvodnit, proč v období před vstupem ČR do NATO, o nějž se značně zasadila právě SRN, neprobíhala spolupráce na praktické i politické úrovni ve stejné intenzitě. Zároveň se snaží najít důvod, proč se po vstupu ČR do NATO v roce 1999 jediným výraznějším momentem vojenské spolupráce se SRN stalo zapojení AČR do PRT v afghánském Fajzabádu pod německým velením. Práce však neopomíjí ani aktuální vývoj, jenž do česko-německé vojensko-bezpečnostní spolupráce může vnést nové impulzy.
|
|
|
Growing importance of energy and military security of the Visegrad Group
Kierczak, Natalia ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Binhack, Petr (oponent)
Práce zkoumá, zda v rámci Visegrádské skupiny vzrůstá význam energetické bezpečnosti a vojenské bezpečnosti a jestli nedávné krize vedou k prohlubování spolupráce. Práce také zkoumá, zda bezpečnost v těchto oblastech je sekuritizována a jestli je Rusko vnímáno jako hrozba. Práce používá metodu obsahové analýzy národních bezpečnostních strategií, strategií energetické bezpečnosti a vojenských nebo obranných strategií, a také diskurzivní analýzu oficiálních materiálů ministerstev a vlád států Visegrádské skupiny. Rovněž jsou analyzovány materiály zveřejněné samotnou Visegrádskou skupinou. Analýza diskurzu v případě států je zaměřena na krizová období. V oblasti energetické bezpečnosti byly vybrány tři krize: plynové krize v letech 2006 a 2009 a ropná krize z roku 2008. V kapitole o vojenské bezpečnosti byly vybrány dvě události: konflikt v Gruzii v roce 2008 a vojenské cvičení v roce 2009. Jak výzkum ukazuje, spolupráce v oblasti energetické bezpečnosti již probíhá a spolupráce ve vojenských záležitostech v podobě battlegroup je naplánována. Zejména v oblasti energetické bezpečnosti, může být na základě výzkumu nalezena souvislost mezi nedávnými krizemi, jejich sekuritizací a spoluprací států Visegrádské skupiny.
|
|
|
Vojenská spolupráce Velké Británie s Francií jako reakce na omezení výdajů na obranu
Zajíček, Jakub ; Váška, Jan (vedoucí práce) ; Čížek, Martin (oponent)
Bakalářská práce se zabývá vojenským partnerstvím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska s Francií v době od konce studené války po podepsání dohod o zvýšení spolupráce v oblasti obrany na konferenci v Londýně v listopadu roku 2010. Práce analyzuje jednotlivé faktory, které přispěly k rozvoji kooperace mezi oběma státy a jejím cílem je potvrdit či vyvrátit tezi, že za bezprecedentním sblížením Británie s Francií v sektoru obrany v roce 2010 stojí rozpočtové škrty, kterými tehdejší britská vláda reagovala na dopady hospodářské krize. Téma je rozděleno z důvodu samostatné analýzy jednotlivých faktorů do tří kapitol. V první části se studie zabývá dynamikou a vývojem vojenské součinnosti mezi oběma zeměmi po skončení studené války, s důrazem na závěry londýnského summitu v roce 2010. V druhé části dochází k analýze finanční situace ministerstva obrany v jednotlivých obdobích od roku 1990. Kapitola zkoumá reakci a konkrétní opatření ministerstva obrany na nedostatek zdrojů pro naplnění požadovaných nároků a důvody, proč k rozvoji spolupráce mezi Británií a Francií nedošlo již dříve. Třetí část se zabývá zahraničně-politickými aspekty a cíli zahraniční politiky britských vlád od roku 1990, jež ovlivnily vývoj a podobu budoucí spolupráce obou zemí.
|
|
|
Vojenská spolupráce Ruska a Číny v letech 2000-2008: limity vzájemného sbližování
Buchar, Jan ; Svoboda, Karel (vedoucí práce) ; Horák, Slavomír (oponent)
Tématem mé bakalářské práce je analytická studie, která identifikuje limity rusko-čínské vojenské spolupráce v letech 2000 - 2008. Ve své práci se zaměřuji na tři konkrétní formy vojenské spolupráce obou státu, kterými jsou a) prodej ruské vojenské techniky do Číny, b) možnost vytvoření vojenské aliance mezi Ruskem a Čínou a c) spolupráce v oblasti vesmírných a raketových technologií. V rámci těchto tří kategorií se věnuji obsahu spolupráce v letech 2000 - 2008 a na jaká omezení narazila. V případě prodeje ruských vojenských dodávek do Číny se jedná o prodej značného množství letecké a námořní techniky. Hlavním limitem v této kategorii jsou odmítané čínské požadavky na nejmodernější ruské zbraně a vojenská letadla, protože si Rusko chce zachovat technologický náskok. V oblasti směřování rusko-čínské spolupráce k vojenské alianci došlo především k vývoji Šang-chajské organizace pro spolupráci. V jejím rámci se uskutečnilo několik společných vojenských cvičení Číny a Ruska, která začala vyvolávat podezření západních pozorovatelů, že vzniká užší rusko-čínské vojenské spojenectví. Oba státy ovšem velmi jasně prohlásily, že vojenská cvičení a Šang-chajská organizace pro spolupráci nejsou zaměřeny proti žádnému třetímu státu. Rusko a Čína si více váží vztahů se západními státy, než jeden s druhým, což je...
|
host ::
RSS.